Palmovka

Je daleko zábavnější objevovat místa, na kterých jste nebyli, než ty, které dobře znáte. Ale objevovat se dá i na tech dobře známých. Stějně ten pocit, když vidíte něco poprvé, se nedá ničím nahradit. 

Palmovka, patří mezi ty zastávky, které z doslechu znám odjakživa. Nejspíš kvůli divadlu. Nikdy předtím jsem tam nebyl, ani v okolí. Hodně se mi také vryla do paměti, když jsem hledal byt v Praze a vyskakovaly na mě velmi lákavé nabídky právě na Palmovce. Není to okraj ani centrum, v mnoha ohledech idelání, někdy už je tech lidí prostě moc. Představoval jsem si to tam jinak, ale jisté kouzlo to mělo. Pro člověka, který pracuje na Primě ideální. 

Foto Eduard

Staroměstská

Zdravím z centra. Linka A, srdce Prahy.

Oproti minulým zastávkám, tuhle běžně používám a okolí znám. Kdo ne. Takže jsem si to pomalounku prošel, bylo krásně (na mě možná až moc) a snažil se všímat si detailů, které mi běžně unikají. Když na to začnete pohlížet okem turisty, je vše najednou zajímavější a dýchne na Vás možná i trochu toho vlastenectví, které jsem já nikdy nepociťoval. 

Mé tipy, co dělat když zde vystoupíte a nevíte, co s časem. Pokochat se ošklivými výlohami v Pařížské, chvíli chodit po Staromáku a počítat kolik různých jazyků uslyšíte a kolik jich poznáte, či něco klasického - v Rudolfinu je vždy výstava, která stojí za to. 

Mějte se báječně a ať jaro nikdy nekončí.

Foto Sully Sundkvist

Matějská pouť

Na poutě jsem nechodil ani jako malý, nikdy mě to nelákalo. Jsem strašpytel. Ale Matějská je pojem, královna poutí s dlouholetou tradicí. Musel jsem tudíž okusit tuhle světskou zábavu v té největší dávce, kterou Česko nabízí. Navštívil jsem jen dvě atrakce ne tak zabijáckého charakteru, narozdíl od mých přátel, kteří zažili hrůzy (pro ně potěšení) centrifugy Booster, která je vysoká 60 m a údajně nejvyšší v Evropě. Absolutně nepředstavitelné, že by mě na to někdo dostal, ani samotnému panu Kočkovi by se to nepodařilo. 

Ať už jste milovníci lunaparků či ne, zajděte si vychutnat jedinečnou atmosféru kýčů, papírových růži a smrtelných strojů. Možnost máte do 21. dubna.

Foto Sully Sundkvist

DEPO HOSTIVAŘ

Depo, konečná stanice linky A. V provozu od roku 2006. Málo obydlená část na okraji Strašnic. Po opuštění haly mě hned zaujalo bistro. Dal jsem si kávu a bagetu, která byla výborná a kompenzovala lehce nepříjemnou obsluhu, jsem na to vážně alergický. Všobecně, když hodím všechny do jednoho pytle, což nerad dělám, Češi se neumějí chovat.

Bylo sychravo, prošli jsme jen nejbližší okolí.

Taková vsuvka, proč mě teď uvidíte skoro vždy s čepicí. Jsem z toho nešťastný, ale jinak to nejde. Byla by to delší historka, ale výsledek je ten, že mám na hlavě černou a opravdu se mi to nelíbí. Takže dokud s tím něco neprovedu, Tomáš v Praze s čepicí. 

Foto Sully Sundkvist